Trauma
Co je emoční a psychologické trauma?
Emocionální a psychologické trauma je výsledkem mimořádně stresujících událostí, které narušují pocit bezpečí, a v nebezpečném okolním světě se pak cítíte bezmocní. Psychologické trauma vám může rozrušit emoce a vyvolat úzkosti, které mohou přetrvávat. Můžete si pak připadat otupělý, odpojení a neschopní důvěřovat jiným lidem.
Traumatická událost je událost, která působí fyzické, emocionální, duchovní nebo psychologické poškození. Osoba, která zažívá tísnivou událost, se v důsledku toho může cítit ohrožena, znepokojena nebo vyděšena. V některých případech možná neví jak reagovat nebo může popírat účinek, který taková událost měla. Osoba bude potřebovat podporu a čas, aby se vzpamatovala z traumatické události a znovu získala emoční a duševní stabilitu.
Ohrožení bezpečnosti nebo dokonce života tedy mohou způsobit traumatické zážitky; může je ale vyvolat jakákoli situace, ve které se budete cítit zahlceni nebo izolováni a to i v případě, kdy nedojde k fyzickému ataku. Nejsou to objektivní okolnosti, které určují, zda je událost traumatizující, ale váš subjektivní emoční zážitek z události.
Emoční a psychologické trauma může být způsobeno jednorázovou události, jako je nehoda, zranění nebo násilný útok, zejména pokud byly neočekávané nebo k nim došlo v dětství. Ale také trvalý a neúprosný stres, jako je život v sousedství, kde je kriminalita, boj o život, ohrožující nemocí nebo opakované traumatické události, jako je šikana, domácí násilí nebo zanedbávání v dětství. K tomu patří běžně přehlížené události, jako je chirurgický zákrok (zejména v prvních 3 letech života), náhlá smrt někoho blízkého, rozpad významného vztahu, ponižující nebo hluboce smutná zkušenost, zvláště pokud byl někdo úmyslně krutý.
Vypořádání se s traumatem způsobené přírodní katastrofou nebo člověkem může představovat velké výzvy, i když jste se události přímo neúčastnili. Je málo pravděpodobné, že by se většina z nás stala oběťmi nebo svědky teroristického útoku, leteckého neštěstí nebo masového střílení. Všichni jsme ale pravidelně bombardováni podobnými děsivými obrazy ve veřejně právních médiích a na sociálních sítích. Toto vše může negativně ovlivnit náš nervový systém a vytvořit traumatický stres.
Smrt člena rodiny, přítele, učitele, smrt zvířete ke kterému máme vztah, rozvod, fyzická bolest nebo zranění (např. těžká autonehoda), vážná nemoc, válka, přírodní katastrofy, terorismus, stěhování na nové místo, opuštění rodičů, svědectví smrti, znásilnění, domácí násilí, pobyt ve vězení.
Dětská traumata
I když se traumatické události mohou stát komukoli, je pravděpodobnější, že budeme více traumatizováni událostí, pokud jsme již prošli velkým stresovým zatížením, zvláště pokud došlo k dřívějšímu traumatu v dětství.
Co narušuje pocit bezpečí dítěte?
Nestabilní nebo nebezpečné prostředí, odloučení od rodiče, těžký porod, vážná nemoc, špatné lékařské postupy, sexuální, fyzické nebo verbální zneužívání, domácí násilí a zanedbání.
Zažití traumatu v dětství může mít vážný a dlouhodobý dopad; když dětské trauma není vyřešeno, pocit strachu a bezmocnosti se přenáší do dospělosti a připravuje půdu pro další traumata.
Nicméně, i když se naše bolest stala před mnoha lety, můžeme podniknout kroky k překonání bolesti, naučit se znovu důvěřovat a navazovat kontakty s ostatními a znovu získat citovou rovnováhu.
Vztah s rodiči je základním stavebním kamenem našeho života. Míra, do jaké byly naše potřeby v dětství naplněny, určuje pocit štěstí a naplnění v dospělosti. Už miminko, které přijde na svět a je v neznámém prostředí, potřebuje bezpečí a ochranu maminky. Když tomu tak není, vznikají problémy především v psychice dítěte, které se později přenášejí i do dospělého života a mohou ovlivňovat i tělesné zdraví.
Spousta z nás se v nejranějším dětství setkala s celou řadou traumat, která velmi ovlivnila náš život: těžký porod, špatný bonding (poporodní připoutání), brzké oddělení miminka, nechtěné dítě, nepřijetí pohlaví dítěte, těžký rozvod rodičů, nepřítomný rodič, nedostatek času rodičů, domácí násilí, nedostatek pochopení, podmíněná láska – vysoké nároky rodičů, neúměrná samota dítěte a jiné nerespektování a zanedbávání potřeb dítěte.
